Rozhovor s Pavlom Skořepom

Tvoja najúspešnejšia kniha/séria.

S největší pravděpodobností to budou Skořápky, protože těch už mám knihy dvě, zatímco Zlověsti zatím pouze jedny. Navíc psaní drabblí se nikdo u nás nijak zvlášť intenzivně nevěnuje, natož aby už měl na svém kontě titul kde jich má sto, natož tituly dva. Naopak nejdarovanější byly rozhodně Zlověsti.

Tvoj obľúbený záporák v tvojej knihe.

Tady bych s odpovědí trošku zarebeloval, neboť mě napadají hned dvě postavy, jedna ženská a druhá mužská. Ta ženská je postava sudičky z mé delší povídky s názvem Prostinké nevýhody uvrhnuté kletby, která se dočkala zveřejnění na stránkách pribeh.org. Tato sudička je sarkastická a docela i necitelně krutá, když přijde princátko dost bolestivě vystrčit z jeho komfortní zóny kletby, kterou na něj sama seslala, neb jde v té kletbě v konečném důsledku i o její vlastní život. Dokonce jedna kamarádka se do té postavy sudičky tak zamilovala, že ji začala načítat, takže se můžeme těšit i na audioverzi s krásným slovenským přízvukem.

Naopak ta mužská je postava démona z povídky ve Zlověstech s názvem Ďábelská rozlučka se svobodou. Ten je rozhodně nezakrytě krutý, přesto je na něm znát, že má lidskou společnost vlastně rád, protože od své invokace, kdy s nápaditou brutalitou připravuje jednu postavu za druhou o život, nezavře pusu. Pořád má potřebu mlít pantem, něco vysvětlovat a sázet jednu sarkastickou poznámku za druhou. Své oběti bere současně jako své publikum.

Tlačená kniha, audio kniha alebo e-kniha.

Z nouze si někdy v práci výjimečně čtu i e-knihu, ale věrný jsem především tištěné knize. Ta je pro mě zůstane vždy tím pravým. Audioknihám jsem pravda nikdy na chuť nepřišel. I když jak se sem tam i z mého textu stává nahrávka, možná na audioknihy i časem změním názor. Třeba svou první povídku v audio podobě, kterou jsem napsal do prvního čísla slovenského hororového časopisu Charon, jsem si na youtube kanálu časopisu s chutí pustil od jejího zveřejnění již několikrát. Takže asi nic není trvalé a názory se dají nahradit jinými, novými.

Třeba svou první povídku v audio podobě, kterou jsem napsal do prvního čísla slovenského hororového časopisu Charon, jsem si na youtube kanálu časopisu s chutí pustil od jejího zveřejnění již několikrát.   (Pavel Skořepa)

Ty, leto a knihy.

Já jsem přes léto docela líným autorem, protože je povětšinou vedro a já se potím jako dveře od chléva, mozek se mi vaří ve vlastní šťávě a ještě abych sám něco vymýšlel a psal. Ovšem i to se sem tam stane. Takže vlastně se nedá říct, že bych přes léto nepsal vůbec, jen pravda spíš radši čtu. Čtu pochopitelně hlavně recenzáky, takže tam je jasně dáno, že jejich zaměření je na 99,9% hororová fantastika a ta počasí neřeší, pokud se zrovna neodehrává o pošmourném podzimu nebo mrazivé zimě. A začal jsem opět číst básnické sbírky, které jsem kvůli recenzním knihám odsouval, vlastně už ani nevím proč, neboť se jimi dají nádherně prokládat. A jestli nějaké příklady, tak z první dobré mě napadá omnibus Kristinky Haidingerové Očistec, kde i když se děj odehrává povětšinou na studeném a sněhem zavátém severu, tak léto tam má také své neoddiskutovatelné místo. Pak Rezavé panny od Gwendolyn Kiste. Kdo si tuto knihu přečte, pochopí, proč je spojena s létem. A kdo ji četl, ten už to ví.

Tvoja literárna destinácia.

Tak já vlastně až na několik drobných výjimek píšu o místech kde jsem byl, nebo jsem o nich viděl nějaké video, reportáž, něco si přečetl, takže mě alespoň trošku inspirovaly a jejich pojetí jsem si přivlastnil jen v náznacích, následně si zbytek dotvořil sám. A destinace jsou tím pádem úplně jasné: Česko a Slovensko. Je to tedy zatím ve zdrcujícím nepoměru Česka oproti Slovensku, ovšem mám v hlavě i několik dalších příběhů, které se budou odehrávat ve slovenských reáliích. A jestli moje autorské ambice zamíří i do nějakých exotičtějších destinací, kdo ví?

Tvoji obľúbení slovenskí alebo českí autori. 

Tady bych začal trošku obšírněji, neb všechny knihy, co jsem četl od vydavatelství Hydra se mi líbily, tudíž i díky tomu jsem přišel na chuť mnoha slovenským autorům, jmenovitě to začalo Markem E. Pochou, dále přišla Katarína Soyka, Lenona Štiblaríková, pak následně jsem se seznámil s tvorbou a i samotnými autory nové slovenské hororové vlny, kterými jsou Rado Kozák a Lukáš Polák, Naďa Vojteková. Za slovenskou sci-fi rozhodně Tono Stiffel, ovšem těch jmen by bylo daleko, daleko více. Nemůžu je vyjmenovávat přece všechna. I když ještě jedno si neodpustím a to jméno talentované autorky Ivanky Molnárové Dubcové, která je doslova v různých subžánrech fantastiky jako doma. Za českou scénu bych zmínil asi hlavně Kristinku Haidingerovou, která si mě svými příběhy nejen o violetech naprosto získala. A to už se vůbec nebavíme o poezii, naštěstí.